HOME    What´s Up?    Schemata     Historie    Výrobci    Weblinks    Inzerce  

Technika - Základní dělení světelných zdrojů

Každý z nás se více či méně často vrací domů potmě, přičemž na cestu nám může svítit leccos:-)

Žárovky - ty jsou dnes již minulostí. Byly to žárovky většinou větších výkonů (500 až 1500W) s velkou objímkou - tzv. goliášky. Dnes se s žárovkou setkáme vyjímečně, a to hlavně díky její asi jen osmiprocentní přeměně energie ve světlo. Žárovka tedy jinými slovy více topí než svítí, a je tedy pro osvěcování neekonomická. Například běžná 100 W žárovka se chová jako topení o výkonu 92 W a na její světelný výkon, o který nám jde především, zbývá jen oněch 8 W.

Vylepšenou formou žárovek jsou halogenové žárovky. Jejich princip je prakticky stejný, akorát díky know-how a moderním technologiím se podařilo docílit jejich vyšší svítivosti a řady dalších výhod. Vzhledem k tomu, že baňka halogenové žárovky je z křemenného skla (stejně jako vysokotlaká tělíska výbojek), není nutné brát ohledy na tepelný ohřev baňky žárovky a díky tomu jsou halogenové žárovky vůči obyčejným žárovkám mnohem menší. To je určuje jako hlavní prostředek pro místní bodové osvětlení například v galeriích nebo barech. Příměs halogenidů v inertní atmosféře uvnitř halogenové žárovky umožňuje ohřívat vlákno žárovky na vyšší teplotu a tím pádem zvýšit její světelný výkon. Souhrnem jsou tedy halogenové (respektive halogenidové) žárovky menší a svítivější. Vedle těchto nesporných výhod je zde i pár nevýhod - vyšší cena, menší odolnost vůči výkyvům napětí a prakticky nulová tolerance na přepětí - spálit halogenovou žárovku je možné zvýšením napětí třeba jen o pár procent.  

Zářivky - Velkým pokrokem na poli osvětlení byl vynález nízkotlakých rtuťových výbojek. Za poněkud odborným názvem se skrývají všem dobře známé zářivky. Jejich bílé světlo známe z mnoha podchodů nebo z metra. Jejich svítivost je vůči žárovkám asi pětinásobná. Zhruba platí, že zářivka o výkonu 20 W (které jsou běžné) svítí asi jako 100 W žárovka. Zářivky se tedy užívají tam, kde je potřeba velké množství světla, ale za nízkou cenu – jsou to například tovární haly nebo již zmíněné prostory městské dopravy. Zářivkové světlo je čistě bílé a navíc zářivky jsou většinou dost dlouhé – od 1,2 do 2,5 m, proto se pro veřejné osvětlení příliš nehodí. Ikdyž v Německu je zářivkové veřejné osvětlení běžné.

Rtuťové výbojky (vysokotlaké) - jsou to bíle potažené výbojky s vysokotlakým tělískem uvnitř. Toto tělísko je z křemenného skla a je naplněno parami rtuti. Rtuťové výbojky dávají světlo se spektrálními čarami v rozsahu celého spektra - markantní jsou růžová, zelená a modrá čára - celkově tedy bílé světlo, což je stejně jako u zářivek výhodné. V porovnání se sodíkovou výbojkou rtuťová také méně ztrácí svítivost v závislosti na pracovním opotřebení. Aby ale rtuťová vysokotlaká výbojka mohla fungovat, je nutné, aby byla krycí baňka potažena oním bílým luminoforem, který transformuje nebezpečné UV záření vydávané tělískem výbojky na viditelné vlnové délky. Luminofor má tedy u rtuťové výbojky dvojí funkci - chrání nás před vysokými dávkami UV světla a vedle toho zvyšuje vyzařovaný výkon výbojky.  

Sodíkové výbojky jsou méně ekologicky nebezpečné, jelikož neobsahují rtuť ani jedovaté luminofory (to je ono bílé barvivo, kterým je každá rtuťová výbojka a i zářivka natřena zevnitř – tyto světelné zdroje patří mezi nebezpečný odpad). Vedle toho má i větší svítivost. To umožňuje menší spotřebu energie pouličních svítidel. Vzhledem k jejich počtu je to úspora významná. Pro srovnání - světelná intenzita zdroje je přibližně stejná pro 1000W žárovku, 250W rtuťovou výbojku a 150W sodíkovou výbojku. Sodíková tedy spotřebuje 6x méně energie vůči žárovkovému osvětlení.

Halogenidové výbojky   jsou nejmodernějšími výbojkami. Dávají světlo, které je dle svého emisního spektra velmi podobné dennímu světlu (tedy skoro čistě bílé světlo). S halogenidovými výbojkami se setkáme například na fotbalových stadionech, kde jsou umístěny tyto výbojky o výkonech 2000W až 10000W na osvětlovacích stožárech. Ke svému provozu výbojky potřebují tyristorový zapalovač. Halogenidová výbojka vypadá vzhledově velice podobně jako sodíková výbojka, halogenidová se jí říká proto, že uvnitř vysokotlakého výbojového tělíska (hořáku) jsou halogenidy - tedy anorganické soli halogenvodíkových kyselin - chloridy a bromidy.

Svit sodíkových nebo rtuťových výbojek je dnes již neodmyslitelná součást civilizace. Která výbojka je ve svítidlu instalována poznáme snadno – rtuťové září bíle (jako zářivky) a sodíkové zlatooranžově. Těžko říci, která výbojka je lepší. Sodíková je jednoznačně ekologičtější, ale nedává bílé světlo. Pro rtuťovou zase hovoří to, že ke svému provozu nepotřebuje tyristorový zapalovač, který je drahý a jeho životnost je jen několik let.

Používání žárovek ve veřejném osvětlení již odzvonilo, ale existuje jedno využití, kde žárovky ještě dlouho zůstanou. Chodíte-li rádi do divadla, tak jste se s ním již setkali. Ano, je to divadelní osvětlení. Každý si jistě vzpomene na pozvolné pohasínání osvětlení při začátku představení. Postupné tlumení výkonu dovedou pouze žárovky, s výbojkami toho nelze dosáhnout.

CHCETE-LI DALŠÍ INFORMACE: Odkaz na zajímavé články z této oblasti na webu www.sweb.cz/usporyvm (náš spřátelený web).